Oleje z vlašských ořechů byl používán pro malbu dříve než olej lněný. Když umělci z 15. století začali přidávat olej do svých temperových barev byl to právě olej z ořechů, který se zdál být nejlepší volbou. Jan van Eyck ve Flandrech a Antonello da Messina v Itálii dobře věděli o skvělých vlastnostech oleje a používání ořechového oleje v malbě se postupně rozšířilo mezi všechny významné umělce té doby. Od počátku renesance až do konce 18. století byl základem olejomalby, jak potvrzují téměř všichni autoři tohoto dlouhého období, píšící o technice malby (Vasari doporučil ořechový olej i pro podkladové nátěry).

Ořechový olej se nejvíce uplatňuje jako pojivo bílých barev, neboť nežloutne jako olej lněný. Po uschnutí dává bezbarvý film, tvrdší a pevnější než film makového oleje; tento film kromě toho nemá sklon k pozdějšímu změknutí. Další jeho význačnou vlastností je jeho nízká viskozita; je velmi řídký, a proto při tření barev přijímá více pigmentů než ostatní oleje. Olejové barvy obsahující ořechový olej silněji kryjí