V tomto článku se vám pokusím přiblížit základní pravidla pro realistické zachycení objemu osvětlených předmětů. Světlo, jak víme se šíří v opticky homogenním prostředí radiálně kolmo od svého zdroje a to dle Huygensova principu. Kvalita a kvantita dopadajícího světla na náš předmět, podstatně ovlivňuje jeho výsledný vzhled a výslednou náladu našeho budoucího obrazu. Jak jistě víte, existuje mnoho způsobů jak nasvítit motiv, který bude malován. Můžete použít osvětlení ze strany (laterální), ze spodu či osvětlení zenitové atd. Výběr jednotlivého druhu osvětlení je závislý na tom čeho chce autor na výsledném obrazu docílit. Koloristé např. používají frontální osvětlení s minimálním výskytem stínů v malbě. Nicméně v klasické malbě zátiší, je ve většině případů preferováno valéristické laterálně frontální osvětlení, které se nejlépe hodí pro zachycení objemu těles. Věnujme se pouze stínům osvětleného předmětu. Rozložení jednotlivých částí osvětleného předmětu (v našem případě koule) je znázorněno na obrázku č. 1 

obr. 1   Rozložení stínů koule

  Světlo dopadající na kouli ji dělí na 2 části a to na stíny vlastního objektu a vržený stín. Hranice mezi osvětlenou částí předmětu a částí ve stínu se nazývá terminator. Tvar této hranice závisí na směru světelného zdroje na tvaru předmětu a jeho zakřivení. V našem případě se terminator, který je vždy kolmý ke zdroji světla, jeví se jako rovná čára. Pokud dojde k natočení koule vzhledem k pozorovateli, bude se jevit terminator jako elipsa obr. č. 2.

  obr. 2  Zakřivení terminatoru

  V plně osvětlené části naleznete lokální barvu zobrazovaného předmětu. Je to část, která je kolmá ke zdroji světla. Např. Scott Waddell začíná svou malbu tak, že stanoví lokální barvu předmětu v plně osvětlené části (bez světelných odrazů) a následně při modelování tvaru a objemu tělesa vychází právě z této části. Při malování a modelaci objemu neustále porovnávejte směr a polohu roviny, kterou malujete vůči zdroji světla. Je třeba mít neustále na paměti, že na zakřiveném povrchu dochází k tonálním a chromatickým změnám. Tonální pokles v polovičním stínu a v tmavším polostínu je ovlivněn stupněm zakřivení předmětu. Čím větší je zakřivení předmětu tím prudčeji dochází na jeho povrchu k tonálním změnám. Nejtmavší část stínu je stín v místě dotyku. Opět tvar a ton tohoto stínu je závislý na směru zdroje světla a na poloze pozorovatele. Penumbra označuje polostín neboli oblast ve vrženém stínu, ze které je zdroj světla částečně vidět a částečně jej překrývá předmět, jež stín vrhá. Mluvíme o „srpkovitém zatmění“. Velikost zdroje světla má vliv na to, jak moc se penumbra projeví. Penumbra se nevyskytuje tam, kde je zdroj světla bodový. Obecně se penumbra zvětšuje ze zvětšující se vzdáleností předmětu od světelného zdroje. To jak je ovlivněn vzhled a rozsah penumbry v závislosti na velikosti světelného zdroje, je znázorněno na obrázku č. 3.

  obr. 3  Penumbra

 Vše co zde bylo řečeno, je pouze potřebný přehled základních informací. Ve skutečnosti, je třeba při zobrazováním předmětů přihlédnout k dalším faktorům, jako je třeba textura povrchu a jeho světelná odrazivost atd. Ve skutečnosti jsou předměty a jejich tonalita, chromatičnost (barevná saturace) a barva ovlivněny okolním prostředí, vzdáleností od pozorovatele, kontrastem, odraženým světlem apod.

Autor : Ing. Jan Matěják                                                                 Zdroj  :  www.huevaluechroma.com